Historie

Sboru dobrovolných hasičů

v Holýšově

Vážení přátelé,

sepsáním této jubilejní publikace chceme vzpomenout na naše předchůdce, kteří stáli u zrodu Sboru dobrovolných hasičů našeho města, kdysi ještě obce Holýšova. Vzpomínáme na všechny, kteří ve 100leté historii našeho sboru zasvětili svůj život myšlence tak ušlechtilé a lidské, jakou je ochrana lidí a jejich majetků před požáry a pohromami. Do boje s ohněm chodili vždy, aniž by čekali odměnu či pochvalu a pomáhali v neštěstí všem, kteří jejich pomoc potřebovali.

Všem členům našeho sboru, ať už české či německé národnosti, kteří v různých dobách a někdy i v přetěžkých podmínkách pracovali a dnes již nejsou mezi námi, nechť jsou tyto řádky malou skromnou květinou na jejich hrobu. My, dnes žijící hasiči, nezapomeneme na jejich odkaz a dávné heslo: „Bohu ke cti, bližnímu ku pomoci!“ jímž se vždy řídili, chodili tam, odkud ostatní utíkali a pomáhali všude, kde toho bylo potřeba. Budeme dále pokračovat v jimi započatém ušlechtilém díle pomoci člověka člověku a budeme co nejlépe vychovávat své nástupce pro časy budoucí!

Čest jejich věčné památce!

Členové Sboru dobrovolných hasičů z Holýšova.

Vážený čtenáři, dostal se Ti do rukou dokument shrnující historii požární ochrany našeho města za 140 let a historii našeho sboru za 100 let. K sepsání této publikace jsme nemohli využít naší hasičské kroniky, protože se do dnešních dnů nedochovala. Víme však, že v roce 1928 kronika existovala a že kronikářem byl A. Bezouschka. Kam však dějiny tuto knihu odvály se už asi nepodaří zjistit. Snad ještě někde čeká na své objevení nebo byla navždy zničena. Využili jsme tedy dobových zpráv psaných v jiných kronikách a tiskovinách tak, aby bylo možno vytvořit si věrnou představu o životě a práci dobrovolných hasičů v průběhu jednoho století na území našeho města.

Pohled do historie

Z různých starých vyobrazení i zápisů ve starých kronikách můžeme poznat, že požáry v dřívějších dobách, kdy stavení byla dřevěná a krytá slámou či došky, byly velmi ničivé. Nezřídka se stávalo, že vyhořely celé vesnice, ba i celá města. To vedlo lidi k tomu, aby začali požárům předcházet, a když už vznikly tak jak je účinně a organizovaně likvidovat.

Jak historické prameny prozrazují, ohni se nevyhnula ani naše obec, i když se tak stalo na pozadí válečných událostí. Poprvé za husitských válek roku 1427, kdy byl Holýšov mimo kostela vypálen a zničen. Totéž se stalo za třicetileté války v roce 1641 – 1642, kdy opět vyhořely všechny domy a i kostel byl srovnán se zemí.

První iniciativou k zabezpečení majetku lidí před požáry byl patent císařovny Marie Terezie, který popisoval záchranné práce a určoval preventivní řád proti vzniku požárů. Podle tohoto patentu mělo být v každé obci k dispozici hasební nářadí, rychtář byl určen jako velitel hasebních prací a jemu patent určoval, jak má postupovat i po likvidaci požáru. Druhá část tohoto dokumentu se zabývala prevencí před ohněm. Tak např. bylo povinné mít zděný komín místo často užívaných dřevěných, na půdách a ve stájích se kolem komínu nesměly skladovat hořlavé látky, ve stodolách a kůlnách, kde se skladovalo seno, bylo zakázáno kouřit a používat svítidel atd…..

Tento patent, v Čechách vydaný roku 1755, byl prvním zákonem, který se zabýval protipožární ochranou.

Další nový patent týkající se ochrany před požáry vyšel 25. června 1785 za vlády Josefa II. Odstraňoval nedostatky předešlého patentu a byl již propracovanější. Daleko větší měrou se soustředil na prevenci před požáry, včetně otázek stavebních. Další část tohoto dokumentu pojednávala o organizaci práce při hašení požáru. Velení bylo svěřeno přímo purkmistrovi nebo některému z radních či rychtáři.

Bylo přikázáno stříkat vodu po větru a při nebezpečí rozšíření požáru bez prodlevy strhnout sousední domy. Osoby zúčastněné se hašení nesměly se vzdalovat a byly povinny zůstat tak dlouho, dokud bylo zapotřebí. Po požáru a ošetření použitého nářadí se měla zaslat zpráva na krajský úřad a zahájit vyšetřování případného viníka.

Stejně jako předešlý patent se ani tento nepodařilo plně uvést v život, i když snaha obcí tu byla.

V 19. století začaly vznikat ve městech a na vesnicích nejprve profesionální a později také dobrovolné jednoty, které přebíraly břemeno boje s ohněm na sebe. Tím se také postupem času projevila lepší organizovanost a připravenost hasičů k boji s ohněm. Ve světě se tyto hasičské jednoty zakládaly již na počátku 19. století, např. okolo roku 1800 byli profesionální hasiči v Německu, Itálii i Francii. V českých zemích vznikl první český profesionální sbor roku 1853 v Praze, další pak roku 1854 v Zákupech, roku 1861 v Liberci (to byly sbory německé) a roku 1864 byl založen ve Velvarech první český dobrovolný hasičský sbor.

V této době se již objevují i první krátké zprávy o požární ochraně v Holýšově. Dne 9.července1863 vypukl v 15 hodin ve Všekarech velký požár, při kterém shořely dva dvory. Z Holýšova vyjel na pomoc nově pořízený hasičský vůz vyrobený staňkovským kolářem. Na podzim téhož roku, 14. listopadu 1863, byla postavena nová hasičská kolna za domkem obecního pastýře.

V dalších letech obecní kroniky o činnosti předchůdců holýšovských hasičů mlčí. A to i přesto, že 4. června 1864 vznikl v blízkých Kvíčovicích velký požár, při kterém vyhořelo 11 stavení. Požár tenkrát hasilo 9 stříkaček, ale pro velké sucho a nedostatek vody se situace nezvládla. Velmi ničivým byl pro Holýšov požár ze dne 1. května 1868, kdy zcela vyhořelo 9 stavení.

A opět historické prameny mlčí. Ještě se jednou vynořuje zprávička pojednávající o tom, že dne 22. října 1877 byl pro učitele převezen dřevník, který dříve sloužil jako hasičárna. Poslední zprávou 19. století, která se vztahuje k požární ochraně naší obce, je zápis o požáru ze dne 28. srpna 1892 na území Holýšova.

Do konce 19. století se již nikde neobjevují žádné zápisy, které by nám alespoň trošku prozradily něco o požární ochraně v naší obci a našich předchůdcích chránících naši obec a blízké okolí před požáry.

Holýšov před 100 lety ……………….

Je tomu již dva a čtvrt roku, co ve zdejší nově postavené sklárně Ondřeje Zieglera začala výroba zrcadlového skla, které se vyváží prakticky do celého světa. Továrna zaměstnává 1 200 lidí, za 12hodinovou pracovní směnu si dělníci vydělají v průměru 1,20 – 1,50 zlatých. Při tomto množství lidí, kteří denně přicházejí za prací, vznikají v obci další a další živnosti. V tomto roce je zde již 5 hostinců, 6 obchodníků, 2 řezníci a z řemeslníků kolář, sedlář, kovář, tapecíř, zahradník, zámečník, elektrotechnik, 3 krejčí, 2 obuvníci, 3 pekaři, 3 holiči, 2 švadlenky, ….. Zatím to nikdo netuší, ale prosperita této sklárny ovlivní vývoj, vzhled i život lidí naší obce na několik desetiletí. V roce 1900 měl Holýšov 91 domů a 689 obyvatel. Za několik let se obec rozšíří o nově postavené rodinné domy. Projíždějí tudy osobní i nákladní vlaky České západní dráhy, po císařské silnici se ozývá hrkot kol vozů s nákladem zboží do vnitrozemí či na opačnou stranu do Bavor. Ve věži nově opraveného kostela vyzvání nový zvon, děti již druhým rokem chodí do nově vybudované školy, je tomu rok, co byla na poště otevřena nová telegrafní stanice a v této době, v rychle se rozvíjející obci našlo se několik lidí, které nadchla myšlenka jedna z nejušlechtilejších: založit hasičský sbor v Holýšově, jehož potřeba byla stále naléhavější jako ochrana před požáry, které způsobovaly škody na majetku soukromém, ale i veřejném.

Stalo se tak dne 19. července 1903.

Historie sboru

Náš sbor byl založen jako sbor německý a byl začleněn do Stodského hasičského okresního svazu. I přesto, že je znám datum založení a jméno prvního velitele, nedochoval se bohužel žádný zápis o technice, s jakou tenkrát hasiči začínali.

Zásadní obrat nastává v roce 1904, kdy byla zakoupena nová stříkačka, tenkráte ještě dřevěná, tažená koňmi a s ruční pumpou. Ale nechme promluvit soudobý zápis, který tuto významnou událost popisuje: „Dne 10. července 1904 zahájil místní požární sbor svátek založení svěcením stříkačky. Konání mše bylo povoleno Konsiliem v Praze. Tato mše byla sloužena na postranním oltáři na evangelické straně, který byl postaven před kostel pod kvetoucí lípy. Proto byl také na toto místo postaven oltářní kámen. V sobotu dne 9. července přijel dráhou důstojný pán Helmer, opat kláštera Teplá, v doprovodu svého důstojného sekretáře Rubíka. Přijeli v 19.00 hodin, byli zastupitelstvem představeni požárnímu sboru a učitelstvu a byli doprovázeni muzikou, vystupující školní mládeží a hasičským sborem na faru. Tady obdržel opat Helmer čestný diplom hasičů.

10. července v 10.00 hodin pozdravil inspektor hasičů okresu Stod a vrchní cvičitel sváteční hosty. Potom sloužil farář Holý sváteční mši a pronesl sváteční kázání. Nakonec se pustil opat Helmer za asistence svého sekretáře Ruschka a staňkovského faráře do svěcení stříkačky. Konal se proslov, pak následoval „Příslib“ členů a vázání vzpomínkových stužek. Důstojný pan prelát daroval hasičskému sboru 100 zlatých a v půl páté odjel zpět do kláštera.“

Další záznamy o činnosti hasičů v naší obci jsme čerpali z různých kronik a tiskovin. Tudíž se ve velké většině týkají výjezdů k požárům. Tak např. naši hasiči vyjeli 2. září 1906 po 22.00 hodině k požáru do Neuměře, kde se hašení zúčastnilo dalších pět sborů. Přesto zde však vyhořely dva dvory s velkými zásobami obilí, slámy, dříví a uhlí. Všechny sbory zde pracovaly až do rána.

29. srpna 1907 shořela po úderu blesku stodola na statku v Trubcích, ostatní se podařilo zachránit.

Další zápis je o velkém požáru mlýna pana Pičmana dne 12. září 1911, kterému padla za oběť obytná budova s dřevníkem a zásobou dřeva. Samotný mlýn a stáje byly hasičskými sbory z Holýšova, Stoda a Touškova uchráněny. Místní sbor zasahoval v tomto období u dalších čtyř požárů.

Nejen oheň, ale i voda nutila lidi hledat pomoc u hasičů. Jeden příklad za všechny. V roce 1910 v měsících květnu a červnu velmi často pršelo, následkem čehož se objevila ve sklepě fary voda, kterou místní hasičský sbor několikráte vypumpoval, ale voda se objevovala znovu a znovu. Až na konci června se voda ztratila.

Svým dílem se podíleli hasiči i na veřejném a kulturním životě obce, jak nám dokládají zápisy z roku 1908 o oslavách 60. výročí vlády císaře.

26. října 1920 likvidovali holýšovští hasiči společně s dalšími sbory obrovský požár truhlárny ve sklárně. Za obět ohni padlo 20 vagónů prken a 2 vagóny balicího papíru.

Dne 3. června 1923 uspořádali hasiči oslavu k 20. výročí založení sboru. Odpoledne byl slavnostní koncert a večer taneční zábava. Této slavnosti se zúčastnil velký počet lidí jak místních, tak i z okolí, čímž vyjádřili důležitost a zájem o tuto složku.

Ale v příštím roce museli hasiči čelit úmyslně založeným požárům stohů. Jak se události seběhly nám prozradil dosud žijící pamětník pan Václav Vogeltanz: „Jako kluk si ty ohně pamatuji velmi dobře, díval jsem se na ně z okna vily na pile p. Pičmana, kde jsme v tu dobu bydleli.

To pořádali hasiči bál a v tom nejlepším, okolo 23.00 hodiny byl vyhlášen poplach. Hořel jeden ze dvou stohů na poli proti pile. Samozřejmě, že bylo po bále, hasiči šli hasit, ale uchránili sousední stoh slámy. S tím hořícím už nemohli nic udělat. Za týden pořádala jiná organizace také bál a hasiči si řekli: „Když jsme si nezatancovali na svém bále, zatancujeme si teď.“ Ale stalo se totéž a v tom nejlepším museli hasiči ujet k hořícímu druhému stohu slámy, který týden před tím uchránili. Určitě to zapaloval tenkrát někdo úmyslně.“

Jak ubíhal čas, zdokonalovala a modernizovala se i hasičská technika. Už se nevyráběly stříkačky s ruční pumpou, ale na světě byly již hezkou řádku let stříkačky mnohem výkonnější a poháněné motorem. Také v Holýšově nastal v této věci zlom a v roce 1927 koupil Obecní úřad pro hasiče motorovou stříkačku od firmy Czermak z Teplic. Tento stroj byl dodán dne 30. března 1927 a již 3. dubna byl předveden četným divákům při veřejném hasičském cvičení. Slavnostní vysvěcení nové stříkačky se konalo dne 10. července 1927.

V tomto roce byla na žádost hasičů Obecním úřadem postavena požární nádrž na horním konci obce. S popisem původní podoby nádrže nám pomohl pan Stanislav Kordík: „Byly to dvě vzájemně propojené podzemní nádrže napájené potokem přitékajícím od vrchu Trný. Nad nádržemi stála strojovna, ve které bylo velké čerpadlo poháněné elektromotorem. Při požáru v obci se toto čerpadlo zapnulo a během několika okamžiků se zavodnila zcela samostatná požární hydrantová síť rozvedená po celé obci. Za 2. světové války byla tato požární síť zrušena a připojena na vodovodní řad pitné vody.“

Nádrže o objemu asi 190 000 l byly zrušeny v první polovině 70 let 20. století. Nyní v těchto místech, v Sokolovské ulici, stojí garáže.

Ale zpět, tentokráte do roku 1928, kdy byla postavena nová hasičská zbrojnice. Stála v dnešní Příčné ulici až do roku 1997, kdy byla zbourána a ustoupila rozšiřujícímu se zdravotnímu středisku.

Dne 30. září 1928 slavil hasičský sbor 25. výročí svého vzniku, ale slavnosti se zúčastnilo málo lidí. Pořadatelé – hasiči byli tímto velmi zklamáni.

K roku 1929 se váže veselá historka, v níž na rozkaz Obecního úřadu hráli hlavní úlohu hasiči. Tehdejší dobový tisk napsal: „Jen zchytra na to. Za sněhových vánic v poslední době stalo se, že vítr připleskl na ciferník a ručičky radničních hodin v Holýšově sníh a tím zakryl číslice. Nepohoda zajisté, ale v té době odpustitelná chyba, když není znát, kolik je správně hodin, jestli ručička stojí chloupek před aneb za číslicí na orloji. Tak myslili občané z Holýšova, ne však moudří šalamouni řídící osudy radnice. Nač máme novou radnici a na věži nové hodiny, chloubu Holýšova? Však uvidíme, kdo z koho, jestli my páni z radnice aneb všetečka příroda. I dán kocourkovský rozkaz hasičům, aby sníh z ciferníku sestříkali. Rozkaz je rozkaz, a tak přikročeno k jeho provedení. Sníh sestříkán. Proč se jen ti dotěrní cestující, kteří jeli autem kolem radnice, tak inpertinentně smáli? Co na tom k smíchu, když pečujeme o to, aby pasažéři viděli na ciferník? Tak a nyní máme zase hodiny v pořádku. Chyba lávky! Stříkáním vnikla voda do vnitřku hodin - nu a co dál - no tedy hodiny, ty nádherné radniční hodiny – zamrzly. A to nic! Od čeho jsme moudří páni z radnice? Rozkaz číslo dvě: zatopit pod hodinami. Historie se opakuje, totiž že rozkaz je rozkazem. I zatopeno, led povolil a nyní radniční hodiny opět správně šlapou a ručičky správně ukazují. Stalo se tak v lednu 1929. Ben Akibo, barone Prášile a všichni ostatní mudrci, kam s vaším rozumem? Jste prostě překonáni pány z holýšovské radnice.“

Dalším výrazným mezníkem ve vybavení sboru se stal počátek roku 1931. Tehdy dne 21. března došlo obci zakoupené auto pro motorovou stříkačku. Do té doby ji stále tahali k zásahům koně. Na auto zn. „Chevrolet“ se vešlo až 12 mužů. A co se nestalo. Druhý den 22. března odpoledne byla provedena zkušební jízda do Horšovského Týna, ale nepozorností řidiče auto narazilo do stromu. Naštěstí se nikomu nic nestalo a ani auto nepotřebovalo žádnou opravu. Ze samé radosti nad tím, že mají nové auto, provedli hasiči při projíždění Staňkovem další věc, kterou popsal tehdejší tisk: „Poplach. Sbor dobrovolných hasičů v Holýšově pořídil si ku motorové stříkačce, kterou vlastní již delší čas, nyní též auto, které v neděli na zkušební jízdě Staňkovem k Horšovskému Týnu hasiči zmíněného sboru předvedli a při tom jízdou Staňkovem zatroubili poplach: Ho–ří. Shodou okolností pískala v tutéž dobu také ve zdejší železniční stanici delší chvíli než obyčejně lokomotiva, takže obecenstvo nabylo opravdu mínění, že někde hoří a vybíhalo z domů.Když se dovědělo pravdu, že projíždějící hasičské auto troubilo poplach, odsoudilo na místě tuto nepřístrojnost, kterou právě hasiči provést neměli.“ Omluvou pro naše předchůdce budiž to, že měli z tohoto automobilu velkou, ale opravdu velkou radost a chtěli se pochlubit a se svojí radostí rozdělit.

Další nemnohé zprávy o činnosti našich hasičů se týkají zásahů u požárů a zúčastňování se církevních slavností.

S blížící se hrozbou válečného konfliktu v Evropě prodělávali lidé ve městech i na vesnicích různá poplachová cvičení. Tomu se nevyhnul ani Holýšov. V pondělí 29. června 1936 byl v dopoledních hodinách proveden cvičný nálet třemi letadly z Plzně. Tehdejší tisk pochvaloval výkony pohotovostních oddílů CPO (civilní protiletecké ochrany), hasičů, obecního úřadu i pohotovost občanů. Ze strany hasičů byla prokázána dobrá připravenost k záchranným pracím a občané Holýšova dokázali udržet kázeň při vyhlášení poplachu i během celého cvičení.

V roce 1940 zde zůstalo jen 20 – 22 hasičů. Ostatní, většinou ti mladí, museli na frontu. Tak to bylo až do konce roku 1942. Někdy v této době dostal hasičský sbor nový vůz Mercedes AS-25 a přívěsnou motorovou stříkačku. Jenže starší, většinou zakládající členové sboru, zřejmě přestávali zvládat stále větší nároky kladené na hasiče v této těžké době. Sami měli co dělat na svých statcích, aby se uživili. A tak se začátkem roku 1943 situace ve sboru vyvinula do té míry, že bylo založeno české hasičské družstvo o síle deseti mužů. Na tuto dobu vzpomíná pan Bedřich Kořan: „Začátkem roku 1943 dal dohromady Josef Lischka, tehdejší velitel, hasičské družstvo, které se skládalo ze samých 17 a 18letých kluků. Velitele družstva nám dělal Karel Lischka. Dostali jsme Chevroleta, stříkačku, přilby, opasky, sekyrky, boty a uniformy. Jako zbrojnice nám musela stačit stodola za tehdy nově postaveným mostem.

Němci v té době již tolik necvičili, protože většinou to byli starší lidé a navíc měli plno své práce. Za to my jsme cvičili každý týden. Sice jsme se nesešli pokaždé všichni, protože někteří dojížděli za prací i do Plzně, ale to nevadilo. Cvičení s Chevroletem a stříkačkou jsme dělali na louce u řeky vedle mostu, dnes jsou tam zahrádky. Učili jsme se jak prakticky, tak i teoreticky.

Za dobu trvání tohoto družstva jsme zasahovali u několika požárů lesa na střelnicích, zúčastnili jsme se záchranných prací po bombardování Dobřan a samozřejmě jsme zasahovali i zde v Holýšově při požárech vagónů s municí a při likvidaci požárů způsobených leteckými nálety na konci války.

Při těchto velmi nebezpečných zásazích nás velitel sboru J. Lischka držel vždy hodně zpět a nutil nás stále k opatrnosti. Byl si velmi dobře vědom odpovědnosti, kterou za partu mladých kluků nese. Asi díky němu se nám nikdy nic nestalo, i když jsme byli několikrát ve velmi nebezpečných záchranných akcích“.

Historie sboru od roku 1945

Poválečná historie našeho sboru začíná se dnem 13. května 1945, kdy byli Národním výborem pánové Jan Kořan a Josef Liška pověřeni vedením hasičského sboru.

Základem tohoto sboru stali se někteří členové českého hasičského družstva z let 1943 – 45. Na první schůzi se tenkráte sešlo celkem 18 mužů ochotných a schopných pomáhat lidem v nouzi. Starostou byl zvolen Václav Kordík a velitelem Ondřej Herian. Technika, kterou sbor vlastnil, vůz Chevrolet s přívěsnou stříkačkou AS-12 a Mercedes AS-25, byla v dobrém stavu. Mercedes AS-25 byl ještě téhož roku vyměněn za Mercedes AS-16 ve Škodových závodech v Plzni. Pro úschovu automobilů a výstroje s výzbrojí sloužily dvě zbrojnice, jedna za mostem a druhá v dnešní Příčné ulici. V tomto roce zasahovalo se u požárů způsobených ponechaným střelivem na střelnicích okolo Holýšova. Jedním z velkých požárů v létě roku 1945 byl požár zásoby fosforu v některém z bunkrů bývalé muniční továrny v lese (Werk II.). Zde naši spolupracovali s hasiči Závodu I., dnešní továrny SVA.

Události a činnost našich členů v následujících desetiletích bychom rádi popsali co nejpodrobněji. Rozsah této publikace nám to však neumožňuje, protože by si to vyžádalo vydání celé knihy. A tak zde alespoň stručně zveřejníme dobrovolnou práci několika desítek lidí za několik desítek let.

Celým tímto obdobím až do dnešních dnů prostupuje několik hlavních bodů práce dobrovolných hasičů. Tím nejdůležitějším byla a je ochrana lidí před požáry a živelními pohromami. Události, ke kterým naši hasiči v období let 1945 – 2003 vyjížděli a vyjíždějí se dají počítat již na stovky. Různorodost zásahů je veliká. Požáry a dopravními nehodami počínaje, přes vypumpování zatopeného sklepa a další technickou pomoc a záchranou jezevčíka uvězněného v liščí noře konče.

Jak šla léta, modernizovala se technika a tím se rozšiřoval rozsah možností pomoci lidem. I náš sbor prošel modernizací jak techniky, tak i výzbroje a výstroje. S tímto úzce souvisí i školení a výcvik, protože sebelepší technika sama nezmůže nic. Vždy musí být ovládána vycvičeným jedincem nebo celou partou lidí, aby pomoc byla rychlá a účinná. Jak se ze starých zápisů dovídáme, zúčastňovali se naši předchůdci jak výcviku ve sboru, tak námětových cvičení i školení na okresní úrovni. Mnohokrát byli pochvalováni za rychlé a účinné zásahy, ať už v obci či mimo ni. Ale když už jsme u zásahů a výcviku, nesmíme zapomenout na technické zázemí. V roce 1950 si hasiči postavili věž na sušení hadic u zbrojnice za mostem, vnitřky obou hasičáren byly vybaveny policemi a regály pro ukládání materiálu a výstroje. V roce 1962, kdy byla přivezena nová CAS-16 Š706, postavili svépomocí garáž u radnice, kam bylo pak zavedeno topení, aby v zimě nezamrzla voda v cisterně. V obou zbrojnicích totiž nebylo topení.

Stejně jako dnes, tak i dříve si prováděli hasiči drobnou údržbu a opravu techniky. Pouze velmi odborné práce byly a jsou svěřovány specializovaným firmám s potřebným vybavením.

Hasiči nebojují pouze s ohněm a pohromami. Sportovní družstva hasičů bojují proti sobě na hasičských soutěžích. Zdejší sbor pořádal soutěž již v srpnu 1946 za účasti domácího družstva a 5 družstev okolních sborů.

V roce 1950 se přidalo družstvo žáků a o rok později družstvo dorostu, které však po nějaké době ukončilo činnost. Na nějaký čas bylo dorostenecké družstvo obnoveno v 70. letech, ale opět ukončilo činnost i přes dobré výsledky na soutěžích. Ženské družstvo vzniklo v roce 1947, ale jeho činnost vydržela pouze jeden rok. Družstvo dorostenek zde působilo na přelomu 50. a 60. let. Žákovské družstvo zde vydrželo až do roku 1988 a zúčastňovalo se soutěží jak hasičských, tak i pionýrských. Pro tyto nástupce dospělých hasičů, byly pořádány ve sboru i letní tábory a soustředění. Po desetileté přestávce byla v roce 1998 práce s žákovským družstvem obnovena.

Soutěžní družstva holýšovských hasičů dospělých i žáků v průběhu těchto desetiletí vybojovala mnoho vítězství, ale někdy i proher. Zatím nejlepším výsledkem mužů bylo 3. místo v krajské soutěži v roce 1963.

Při ostatních soutěžích patřila holýšovská družstva ve své době k obávaným soupeřům a adeptům na jedno z nejlepších umístění už při příjezdu na soutěž. Jestli se tato doba vrátí, záleží jen na našich dnešních sportovcích.

Dobové zápisy nám prozrazují, že se zdejší sbor velmi aktivně podílel na společenském životě obce. To když i několikrát za rok pořádali hasiči zábavu či ples pro své spoluobčany. Až do dnešních dnů se dochovala tradice stavění májky na Výhledech členy našeho sboru. Asi nikdo v našem městě si při této akci neumí představit nikoho jiného než muže v modrých hasičských uniformách.

Svým velkým dílem přispěli hasiči k prevenci před požáry. Každým rokem prováděli preventivní kontroly domů a provozoven, besedovali o tomto tématu se školní mládeží, vykonávali službu požárních hlídek při zábavách, v kině nebo při jiných akcích. Důležité byly i žňové hlídky, které se prováděly společně s obyvateli našeho města. Při těchto hlídkách aktivně pomáhali i žáci zdejší základní školy.

Historie dobrovolného hasičstva je už od prvopočátků pevně spjata s pořádáním schůzí, přesněji valných hromad výborových, členských a výročních. Právě při těchto schůzích se rozhodovalo a rozhoduje o důležitých krocích života všech sborů, o jejich činnosti v přítomnosti i budoucnosti. Našemu sboru se však nedochoval jediný zápis z těchto schůzí z dob před rokem 1945. I přesto můžeme s jistotou říci, že naši hasiči neměli pro tyto akce žádnou místnost, kde by se scházeli. Než se dočkali, trvalo to dlouhých 84 let. A tak se na základě zápisů ze schůzí od roku 1946 dozvídáme, že se místní hasiči ke svému rokování scházeli v sálech místních hostinců, např. U Hajšmanů, U Kořanů, v Kasinu, ale nejvíce se jim líbilo v salonu dnešní restaurace U Nováků. Až roku 1987 byla postavena nová hasičská zbrojnice i s veškerým zázemím, které ke své činnosti hasiči potřebují. Významným podílem ovlivnila tato stavba i akceschopnost a úroveň zdejších hasičů.

V současnosti se náš sbor soustřeďuje vedle zásahové činnosti, odborného školení a taktických cvičení s Hasičským záchranným sborem na práci s mládeží. Cvičíme jedno družstvo Mladých hasičů, které se zúčastňuje hry Plamen a dalších soutěží. Pro základní a mateřskou školu každým rokem provádíme Den otevřených dveří hasičské zbrojnice. Pravidelně se také zúčastňujeme oslav Dne dětí, zde je naše technika vždy v obležení dětí. A my věříme, že při těchto akcích naše technika a ukázky činnosti upoutá pozornost několika človíčků natolik, až se z nich stanou nejdřív hasičští žáci a po několika letech kvalitní a činní členové sboru – naši nástupci, kteří budou umět rychle a účinně pomoci všem, kteří jejich pomoc budou potřebovat.

Samaritáni

Již ve dvacátých letech 20. století ujímalo se hasičstvo i práce samaritánské. Na venkově a v zapadlých vesničkách zvláště bylo velkým pozitivem, když ve vesnici bylo několik vycvičených občanů – hasičů, kteří v případě neštěstí, úrazu nebo náhlého onemocnění dovedli poskytnout první pomoc a ošetřit nemocného než přijde lékař.

Jak to bylo s touto činností u našeho sboru nevíme, nejsou kroniky. První dochované zápisy o této aktivitě jsou z roku 1949. V tomto roce probíhal ve sboru samaritánský kurz, který vedl K. Hříbal. Dalšími členy byli Zvoneček, Fišer, Herian, Janeček K., Petřík, Jánská, Jánský. Ale postupem doby, tak jak postupovala celková reorganizace hasičstva, byla tato funkce ve sborech zrušena.

V dnešní době je snad již všude samozřejmostí to, že dobrovolný hasič umí v případě potřeby poskytnout první předlékařskou pomoc.

Technika

Již roku 1863 vlastnil Holýšov požární vůz, ale už se asi nezjistí, zdali to byl vůz se stříkačkou nebo vůz pro dopravu osob a sudu s vodou.

První stříkačka sloužila našemu sboru od roku 1904. Byla to dřevěná stříkačka s ruční pumpou tažená koňmi. V roce 1927 byla obcí zakoupená benzinová motorová stříkačka od firmy Czermak z Teplic, která byla opět tažená koňmi. O čtyři roky později, v roce 1931, byl zakoupen vůz Chevrolet pro dopravu mužstva a motorové stříkačky.

Během válečných let II. světové války byla pro potřeby hasičů koupena přívěsná stříkačka AS-12 a požární vůz Mercedes AS-25. Tento automobil byl těsně po válce vyměněn za Mercedes AS-16 ve Škodových závodech v Plzni.

V srpnu 1961 nám byla přidělena nová stříkačka PS-8. V prosinci téhož roku byla přivezena nová CAS-16 Š 706. V létě 1962 je zapůjčen vůz Chevrolet pro SDH Všekary. V březnu 1968 byla převzata nová stříkačka i s přívěsem (PPS 12). Ty se v těchto letech vyráběly v místní továrně. V roce 1970 byl přivezen nový požární vůz Š 1203 s celou výbavou. V srpnu 1978 je našemu sboru předán nový vůz DA-12 Avia pro dopravu mužstva. Následkem toho se Š 1203 převedla k SDH Bukovec.

Úplně nová cisterna CAS-25 Š 706 byla našemu sboru předána v roce 1981. Stará cisterna se v dobrém technickém stavu předala SDH Hostouň. Nový dopravní automobil Avia A-31 je našemu sboru přidělen začátkem roku 1987, starý dopravní automobil je převeden s celou výbavou k SDH Losiná. V roce 1988 byla ke sboru převedena elektrocentrála BLA-3.

V roce 1995 dostal náš sbor po zrušení Městské policie osobní vůz VAZ 2105 combi. Tento jsme si opravili a upravili pro hasičské účely. A tak slouží se svým vybavením k výjezdům k dopravním nehodám.

Zbrojnice

První zmínka pochází z dob, kdy zde hasiči ještě nebyli organizováni ve sboru. Dne 14. listopadu 1863 byla postavena hasičská kolna za domkem obecního pastýře. Pořizovací cena činila 24 florénů. Další zápis je o zrušení a přestěhování této stavby. 22. října 1877 byl pro učitele převezen dřevník, který dříve sloužil jako hasičárna. Kde měli hasiči uschovanou techniku a nářadí v letech 1903 – 1927, se nepodařilo zjistit. Řádnou hasičskou zbrojnici nechala obec postavit až v roce 1928, v místech dnešního areálu zdravotního střediska. Tato budova sloužila hasičům až do roku 1987, kdy byla postavená nová zbrojnice. Ještě několik let potom byla tato zbrojnice využívaná jako garáže místním mysliveckým sdružením. Ale v roce 1997 musela tato budova ustoupit rozšiřujícímu se zdravotnímu středisku. Byla zbourána a zbyly po ní jen vzpomínky a pár fotografií.

Další hasičskou zbrojnicí se stala stodola za mostem mezi čp. 90 a čp. 168. Sloužila od roku 1943 nově vzniklému českému hasičskému družstvu a svoji funkci plnila až do roku 1962. V tomto roce byla hasiči postavená vytápěná garáž za radnicí pro novou cisternu. Ve starých zbrojnicích se netopilo a hrozilo, že by voda v cisterně v zimě zmrzla. Někdy koncem roku 1962 byla zbrojnice za mostem předána Technickým službám města, které je pak využívaly jako garáže. V současné době je tato budova přestavována novým majitelem pro firemní účely.

Situace, kdy hasiči pro svá vozidla využívali původní zbrojnici a garáž u radnice, přinášela nemalé problémy. Při vyhlášení poplachu jedni hasiči běželi tam a druzí na druhou stranu. To trvalo až do roku 1987, kdy byla otevřena nová zbrojnice.

Zápisy o potřebě nové hasičské zbrojnice se objevují již v roce 1969, ale trvalo to ještě dalších 14 let, než bylo žádosti hasičů vyhověno, aby v roce 1984 mohla výstavba nové požární zbrojnice začít. Po několika návrzích se našlo pro tuto budovu místo po domě čp. 64, který byl zbourán v roce 1980. Tehdy byla stavba zbrojnice realizována formou akce „Z“. Vytvořená hodnota činila 2 mil. Kč, při nákladech 1,4 mil. Kč. Bylo odpracováno 35 000 brigádnických hodin, z toho 10 000 zdarma. Na vytvoření tohoto díla se podílely kromě několika podniků i členové společenských organizací našeho města a nemalá pomoc přišla i od členů SDH Dolní Kamenice. Tehdejší tisk vyzdvihl holýšovské hasiče Žáka O., Říčku B., Pavlíka Z., Chloupka J., Zavadila J., Lorence M., Holubjaka Š. a Heriana O., kteří se největší měrou podíleli na výstavbě. Konečně se tedy hasiči dočkali důstojného stánku pro svoji ušlechtilou činnost. V roce 1996 byla provedena plynofikace kotelny ve zbrojnici. V současné době byl dostavěn přístavek, který bude sloužit jako místnost pro chemicko-technickou službu.

Vyhlašování poplachu

Od založení našeho sboru až do roku 1945 se požární poplach vyhlašoval troubením na trubku nebo snad i sirénou umístěnou na jedné ze střech sklárny. Při troubení na trubku se používal dvoutónový signál Ho-ří, během 2. světové války se signál změnil na jednotónový táhlý.

Asi posledním trubačem v Holýšově je pan Bedřich Kořan, který v mládí hrával na křídlovku, a tak při zařazování v českém hasičském družstvu v roce 1943 automaticky dostal funkci trubače. Jak sám vzpomíná, bylo v obci určeno několik míst, kde se poplach vyhlašoval, trubač je všechny obíhával a troubením na trubku svolával hasiče.

Po válečných letech zůstalo v obci celkem 5 sirén, které byly vzájemně propojeny. Protože však el. rozvod pro tyto sirény vedl pod normálním elektrickým vedením, což pozdější předpisy nedovolovaly, musel se tento rozvod zrušit. V Holýšově pak zůstaly sirény pouze dvě. Jedna na Obecním úřadě a druhá na domě čp. 299, ta se však po čase porouchala. V tuto dobu se tedy poplach vyhlašoval sirénou na Obecním úřadě a zároveň i obecním rozhlasem. Po opravě sirény z čp. 299 se tato dala na střechu MOBH a tu pak spouštěl při poplachu velitel sboru p. Žák, který za tímto účelem dostal služební telefon.

V roce 1962 byl dán návrh Městskému národnímu výboru v Holýšově na zavedení poplachových zvonků do bytů hasičů. To se ukázalo jako drahé řešení a tento návrh byl zamítnut.

Po dostavění zbrojnice se poplach vyhlašoval sirénou na budově. Siréna na městském úřadě slouží pro potřeby civilní ochrany. V roce 1994 byla pro zlepšení dosažitelnosti hasičů zakoupena sada 20 radiových svolávacích zařízení (pagerů) s vysílačem umístěným na služebně tehdejších závodních hasičů továrny SVA. Tímto krokem se velmi urychlilo vyhlašování poplachu a tím i výjezd členů jednotky. Dalším krokem vpřed byl rok 1999, kdy Hasičský záchranný sbor okresu Domažlice vybavil jednotky JPO II. a JPO III. v okrese výkonnými vysílačkami pro spojení s operačním důstojníkem. Dále vybavila tyto jednotky, mezi které patříme, zařízením pro dálkové radiové vyhlášení poplachu a několika novými pagery. Tím se opět udělal další krok v urychlení a vylepšení komunikace mezi dobrovolnými a profesionálními hasiči, zrychlilo se vyhlášení poplachu dobrovolným jednotkám a tím také jejich výjezdy k zásahům.

Členstvo

Náš sbor byl založen roku 1903 jako sbor německý, protože v té době bydlela v naší obci drtivá většina občanů německé národnosti. Sbor byl začleněn do Stodského Hasičského okresního svazu č. 98 (Staaber Feuerwehr – Bezirksverband Nr. 98).

První zmínka o počtu členů pochází až z roku 1912, kdy měl sbor 28 členů. Tento počet pomalu narůstal až na stav 52 členů v roce 1928. Po stagnaci začal počet členů klesat na 38 v roce 1937. Za druhé světové války zde působilo 20 – 22 hasičů.

V květnu 1945 byla činnost hasičů naplno obnovena s 18 členy. Postupně se členská základna začala rozrůstat. V roce 1951 měl sbor 37 členů, v roce 1958 již 58. Počet členů stále přibýval až na 103 v roce 1989, z toho bylo 89 mužů a 14 žen. V současné době má náš sbor 60 členů, z toho 43 mužů, 2 ženy a 15 dětí.

Od roku 1903 až do roku 1928 vedl sbor Karl Rauch, kterého zastupoval do roku 1920 Paul Elsdörfer, v letech 1921 - 22 W. Gruber a 1924 – 28 Josef Wiener. Od roku 1929 byl velitelem F. Bezoutska a K. Rauch byl jeho zástupce. To trvalo snad až do roku 1937, kdy je K. Rauch uveden jako velitel a zastupoval jej Josef Smasal. Za války dělal velitele sboru Josef Lischka.

V letech 1945 – 50 byl starostou sboru Václav Kordík a velitelem Ondřej Herian.

Starosta (Předseda) Velitel

1951 – 56 Tomeš František 1951 – 56 Junk Josef

57 – 58 Junk Josef 57 – 58 Herian Ondřej

59 – 60 Fiedler 59 – 60 Lukeš Jaroslav

61 – 62 Žák Oldřich 61 – 62 Herian Ondřej

63 – 85 Lavička Jaroslav 63 – 89 Žák Oldřich

87 – 94 Zavadil Václav 90 – 93 Chloupek Josef

95 – dosud Engel Juraj 94 – 95 Zavadil Jindřich

96 – 98 Fait Pavel

99 – 2001 Pavlík Zdeněk

2002 – dosud Zelený Karel

Dálková doprava vody

V posledních třech letech zúčastnilo se družstvo našeho sboru významných sportovně-odborných hasičských akcí.

Dne 20. května 2000 se podílelo naše družstvo na vytvoření nového Českého rekordu v dálkové dopravě vody hadicemi ze stroje do stroje. Akce, kterou pořádal HZS okresu Domažlice, se zúčastnilo 43 šestičlenných družstev okresu. S pomocí 750 hadic a 29 čerpadel se voda dopravila na vzdálenost 15 km v čase 2 hodiny. Zároveň však padl i světový rekord v mezinárodní dopravě vody, když z hraničního přechodu Folmava pokračovalo dalších 24 družstev německých na své straně hranice. Voda z Domažlic se dopravila do města Furth im Wald a celková hodnota světového rekordu činila 20,2 km za 2 hodiny a 49 minut.

Dne 4.5. – 5.5.2001 pořádalo Sdružení pro výchovu, výcvik a vzdělávání dobrovolných hasičů pokus o světový rekord v dálkové dopravě vody pomocí otevřených nádrží. Naši byli zase u toho. 1 202 hasičů ze 131 sborů dopravilo pomocí 2 567 hadic a 145 cisteren (CAS) vodu z Máchova jezera na vzdálenost 47,2 km v čase 18 hodin a 30 minut. Světový rekord byl překonán.

Zatím poslední podobnou akci pořádalo SH ČMS dne 6. července na letišti v Mimoni. Jednalo se o dosud největší součinnostní cvičení dobrovolných hasičů v ČR. Byl při něm překonán světový rekord v dálkové dopravě vody ze stroje do stroje. Celkem 1 304 hasičů ze 163 sborů natáhlo 2 635 hadic a za pomoci 78 čerpadel dopravilo vodu na vzdálenost 52,7 km v čase 10 hodin a 31 minut.

Náš sbor drží v této době primát v ČR. Je současným držitelem 3 světových rekordů v dálkové dopravě vody, v mezinárodní dopravě vody pomocí cisteren a ze stroje do stroje. Poslední dva rekordy jsou zapsány i v Guinnessově knize rekordů.

Největší požáry v Holýšově

1920 – požáry ve sklárně

1945 – požáry po bombardování nádraží

1945 – požár fosforu v bunkru muniční továrny

1955 – požár Kasina

1962 – požár domu čp. 314 na Výhledech

1973 – požár v místní továrně LIAZ

2002 – požár pily Západočeských dřevařských závodů

Použité prameny a materiály

Historické materiály SDH Holýšov, Obecní kroniky, Farní kronika farnosti Holýšov, Školní kronika ZŠ Holýšov, Archiv Centra hasičského hnutí v Přibyslavi, Kronika SDH Staňkov, týdeník Staňkovsko, Státní okresní archiv Teplice,Státní okresní archiv Horšovský Týn.

Dále bylo využito informací pamětníků pánů Žáka, Šnebergera, Tomeše, Vogeltanze, Kordíka, Kořana, Junga, Hladíka, Posledního a dalších.

V publikaci bylo využito fotografií z fotoarchivu SDH Holýšov a fotografie pana Holbergera a paní Lavičkové.

Děkujeme všem, kteří nám pomohli finančně zajistit vydání této publikace ke 100. výročí založení Sboru dobrovolných hasičů v Holýšově.

Publikaci zpracovali FAIT Pavel a ŠLEIS Jan, členové SDH Holýšov.